Kurzové sázení – strategie, rady, tipy, vysvětlivky

Snad každý, kdo se někdy věnoval nějakému sportovnímu odvětví, sledoval jej či se o něj nějakým jiným způsobem zajímal, slyšel o kurzovém sázení. A dovolím si tvrdit, že naprostá většina z nich někdy uvažovala o tom, že se sázením začne nebo si alespoň představovala, jaké by to v případě nějaké té výhry ze sázení bylo.

Především pro ty, kteří podobným myšlenkám podlehli a pro ty, jenž jsou na začátku této cesty budou věnovány následující řádky informací.

Výpočet kurzu

Naprosto klíčový se při sázení tzv. kurz. Ten určuje, jakou šanci přikládá bookmaker určité události (utkání, dostih…). Matematicky se jedná o převrácenou hodnotu pravděpodobnosti. Uveďme si tento fakt v praxi. Berme v potaz pouze dvě možné varianty, například postup do dalšího kola Ligy mistrů. Po analýze všech kritérií zjistíme, že domácí tým má na postup šanci 60 %, hostující logicky 40 %. Výpočet je následující: 1/0,6 (0,4) = 1,67 (2,5). Tyto kurzy jsou však tzv. ideální. Sázkaři musí pochopit, že sázkové kanceláře jim poskytují určitou službu – analyzují jednotlivá mužstva či týmy, tvoří kurzy, zprostředkovávají přímé přenosy a mnoho dalšího. Za touto prací se skrývá nemálo nákladů. Platy či nájem za prostory jsou těmi nejlépe představitelnými.

Proto se není čemu divit, když se dozvíte, že onen ideální kurz není tím kurzem, který je finálně vyvěšen na té vaší oblíbené internetové stránce. Od tohoto kurzu si kanceláře strhávají určité procento marže. Pro jednoduchost zvolme například 10 %. Prakticky tedy platí 90 % kurz původního, což je matematicky vyjádřeno: 1,67 (2,5) * 0,9 = 1,5 (2,25).

Zajímavá situace vzniká, jestliže bookmaker určí šance obou soupeřů jako stejné. Typicky se toto děje u tenisových utkání. Dle výše uvedených propočtů by kurz při 50% šanci obou týmů měl být 1:1, respektive 2:2. Vypisovat takové kurzy by bylo krokem poněkud nešťastným. Nebylo by to výdělečné ani pro stranu zákazníka, natož poté pro samotnou sázkovou kancelář. Proto se i do těchto čísel promítne zmiňovaná marže. Ve výsledku tedy můžeme vidět typický kurz 1,8:1. Bookmakeři tímto krokem zajistí jednak možnost výdělku pro klienta a jednak marži pro sebe, respektive svého zaměstnavatele.

Bookmakeři používají často tzv. podhodnocených kurzů. Charakteristický je tento jev především u zápasů, jenž mají jasného favorita. Ilustrujme na smyšlené situaci: V anglické Premier league hraje v posledním kole prozatím první tým s naopak beznadějně posledním celkem tabulky. K jistotě titulu potřebuje vítězství. Dle propočtů by měl být kurz například 1,2. V sázkové kanceláři se však objeví kurz 1,09:1. V této chvíli je to varování pro sázkaře. Nemá cenu nesmyslně sázet na takto nízký kurz. Jeho hodnota totiž leží na strašně outsidera, proti němuž zase hovoří pravděpodobnost apod. Proto by, především začátečníci mezi sázkaři, tyto kurzy velikým obloukem obcházet.

Co ve skutečnosti dělá bookmaker?

Již několikrát se výše hovořilo o bookmakerovi. Kdo to vlastně ten bookmaker je? Je to osoba, převážně pracující coby zaměstnanec sázkové kanceláře, jehož úkolem je stanovit výši kurzu. Pro tuto pozici musí mít určité předpoklady. Zájem o sport, orientace v tomto prostředí, matematické či analytické myšlení v tomto výčtu rozhodně nesmí chybět.

Způsob, jakým stanovují bookmakeři jednotlivé kurzy, je autentický. Mimo sledování výsledků z posledních utkání, týmových i individuálních statistik, zákulisních informacích o týmech a hráčích, zranění, formy apod. musí mít bookmaker také jistou dávku citu pro tuto profesi.

Podvádí se, bohužel, všude

Nelichotivým tématem, ovšem tématem, které v rámci kurzového sázení nelze nezmínit je náchylnost k podvádění. Ono to totiž na první pohled vypadá velice jednoduše. Proč si nevsadit na svůj vlastní výkon, případně svůj vlastní tým, když to utkání můžu ovlivnit. Jednoduše vydělané peníze, zdá se. Pravda je však taková, že člověk, který se k podobnému chování sníží, se jednak stěží může nazývat sportovcem, jednak jeho chování neetické, ale co především, je nezákonné.

Především v nižších soutěžích jsou leckdy k vidění bizarní a podezřelé výkony hráčů. Docílit požadovaného (rozuměj vhodného pro úspěšný tiket) lze několika způsoby. Buď uzpůsobením vlastního výkonu či podplacením nějakého z dalších účastníků hry. Zpravidla se jedná o rozhodčí, může jím však být i soupeř.

Aby nebyla používána pouze lichá slova, vzpomeňme na fotbalovou aféru z dob opravdu nedávných. V letech 2012 a 2013 mělo dojít k ovlivnění či pokusu o ovlivnění celkem 31 zápasů z řad juniorské ligy, ČFL, druhé ligy. Tyto nekalé praktiky měly být dokonce uskutečňovány ve třech zápasech tehdejší Gambrinus ligy. Letos v létě padla konkrétní jména, obžalováno bylo 22 hráčů či funkcionářů různých klubů napříč zmiňovanými soutěžemi.

Nelze opomenout ani další skandál z fotbalového prostředí, díky kterému mohli pánové Lábus a Čtvrtníček vymyslet geniální divadelní představení: Ivánku, kamaráde.

Sázkové poradenství – věřte především sami sobě

Pro sázkaře, kteří se nechtějí spoléhat pouze na své vlastní úvahy a na svůj vlastní sportovní rozhled, je na trhu nabídka tzv. sázkového poradenství. Speciální firmy se věnují analýzám zápasů, statistik a procházejí kurzy několika sázkových kanceláří napříč různými sporty. Jejich produktem je pak výběr několika tipů, které by „zaručeně“ měly přinést kýžený úspěch v podobě zisku.

Zaměstnanci sázkových poraden těží především ze svých vlastních sázkařských zkušeností. Slibují stabilní příjem, vysokou úspěšnost jimi nabízených sázkových příležitostí a tedy ochranu peněz, vložených do sázení. Vydělávají pochopitelně na tom, že zasílání tipů je zpoplatněno. Jedna nejmenovaná poradna nabízí 199,– za třicetidenní předplatné. Nutno dodat, že je to nabídka levnějšího charakteru, existují i nákladnější.

Krátkodobě tato taktika může být výdělečná, dlouhodobý zisk však očekávat nelze. Hlavní motivací sázkových poradců je totiž, stejně jako u každého jiného podnikání, vidina zisku.

Money management

Pokud se tedy člověk, chtějící sázet rozhodne řídit vlastním rozumem a zároveň chce, aby jeho snaha byla profitabilní, musí se řídit několika základními pravidly které můžeme shrnout oblíbeným názvem „sázkařovo desatero“, byť oněch rad či pravidel nemusí být právě deset. Pomineme zde ty, pro které je sázení pouze hobby a ztráta peněz je jim, lidově řečeno, naprosto fuk. Základním pravidlem je určit si svůj money management. Co to je? Jde o to, že úplně každý člověk by měl sázet pouze v rámci svých vlastních finančních možností. V žádném případě se nesmí vsadit tolik, kolik si nemůžeme dovolit prohrát. Pokud sázky ohrožují osobní život, ve zkratce řečeno, nemáme pak na chleba, někde se stala chyba a doporučuje se se sázením z minuty na minutu přestat. Zkušenější sázkaři také ví, že když se prolomí ta hranice, že svůj vklad máme opět v bezpečí své peněženky, případně svého bankovního účtu a sází se tedy výhradně z peněz sázkové kanceláře, je najednou sázení výrazně jednodušší. Bolest z prohry pak není tak veliká.

Stanovte si vlastní kurz

Po základní stabilizaci svých peněžních prostředků je zapotřebí věnovat se kurzům. Nelze se nechat ovlivnit na první pohled výhodným kurzem a hned na něj vsadit velikou částku. Často se hodí udělat si vlastní malou analýzu a až poté s rozmyslem vsadit či naopak nechat příležitost ležet. Příkladem zde může být pražské fotbalové derby. Zápas, v němž nikdo není favoritem. Alespoň tak se to před pár lety říkalo, ale to je věc odlišná. V takovém zápase nerozhoduje pouze sportovní forma, ale spousta jiných okolností, které je nutno brát v potaz.

Ten, kdo to myslí se sázením vážněji, může praktikovat metodu výpočtu vlastního kurzu. Sám si odhadne procentuální šance na událost, na kterou chce vsadit a poté si dle výše zmíněných propočtů spočítá vlastní kurz. Ten poté porovná s kurzem sázkové kanceláře. Je-li vlastní kurz nižší, je vhodná doba vsadit, v opačném případě by si měl sázející počkat na lepší příležitost.

Sázejte bez emocí

Je logické, když je sázející člověk fanouškem nějakého týmu. Avšak sázek na své oblíbence by se měl ve většině případů velmi rychle vzdát, jelikož je zde vysoká pravděpodobnost, že bude mít na očích pomyslné růžové brýle. Do sázení by se neměly vkládat přílišné emoce, přeci jenom, jde, byť o velmi vzdálený, způsob podnikání.

Slovo, jenž by měli sázející znát je bankroll. Je to částka, kterou je schopen pro sázení sázkař „obětovat“. Zjednodušeně vysvětleno, je to jeho vklad na účet. Častá otázka je ta na výši jednotlivých sázek. Obecně se jako maximální limit doporučuje jedna třicetina celého bankrollu. Ono totiž, prohrát třicet sázek v řadě, aby se sázkař ocitl na úplném dně, to při alespoň troše umu a řekněme štěstí, není věcí jednoduchou. Pokud se zpočátku výrazněji nedaří, je nutno znovu přepočítat limit a stále se držet oné jedné třicetiny.

Především začínající sázkaři znají situaci, že pokud jejich sázení vykazuje krajní meze, snaží se, co se týče výše sázek, přitvrzovat. To je ovšem chyba. Ať už je situace pozitivní (hodně se vyhrává) či negativní (logický opak), je nutno zůstat stále nohama pevně na zemi, zachovat chladnou hlavu a pečlivě se držet své vlastní strategie a sázecího plánu. Není potřeba vytvářet bláznivé sázky, kombinace o 50 položkách a snažit se být hned milionářem. Tento postup se totiž z finančního hlediska velmi nevyplácí.

Disciplína je klíčová

Sázejícím jedincům se doporučuje vést si záznamy všech sázek, jak úspěšných, tak neúspěšných. Z nich se dají vyčíst chyby či naopak zjistit správné výherní strategie. Dále například sázet na sporty, o nichž sázkař má nějaký větší přehled.

Důležitá je disciplína, především při dodržování sázecí strategie, nastavování rozumné výše sázek a vhodných typů sázek. Na netrpělivost či ztrátu disciplíny doplatí naprostá většina neúspěšných sázkařů.